ROMEO A JULIE
William Shakespeare
Má nejoblíbenější část z tragédie Williama Shakespeara
Romeo a Julie:
ZAHRADA KAPULETOVÝCH
Vystoupí Romeo.
ROMEO
Kdo nepocítil ran, se jizvám směje.
Julie se objeví v okně nad ním.
Však tiše! Co to svítá nade mnou?
V tom okně východ je a Julie slunce.
JULIE
Bože!
ROMEO
Mluví!
Ó, mluv, anděle skvoucí!
JULIE
Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo nechceš-li, zasvěť se mně,
a přestanu být Kapuletová.
ROMEO
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
JULIE
Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou,
i zváno jinak vonělo by stejně.
A tak Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný,
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
si vezmi mne!
ROMEO
Beru tě za slovo.
Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.
Už nechci nikdy víc být Romeo.
JULIE
Kdo jsi, ty muži zahalený tmou,
že do mých tajů takhle vpadáš?
ROMEO
Jménem
ti říci nedokáži, kdože jsem.
Mé jméno se mi protiví, že tobě,
nejdražší světice, je proti mysli.
Mít je tu napsané, já bych je roztrh!
JULIE
Sto slov jsem sluchem ještě nevypila
z těch drahých úst, a přece znám ten hlas. –
Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?
ROMEO
Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé.
JULIE
Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel? Mluv!
Zahradní zeď je vysoká a strmá,
A toto místo smrt, když uvážíš,
kdo jsi, kdyby tě zastih někdo z našich.
ROMEO
Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.
Let lásky nezastaví ani hradby.
Co láska může, to i udělá,
a tvoji příbuzní mi nezabrání.
JULIE
Kdyby tě uviděli, zavraždí tě!
ROMEO
V tvých očích, ach, je více nebezpečí
než ve dvaceti mečích. Jenom ty
hleď laskavě, a zášť mi neublíží.
JULIE
Leč za nic nesmějí tě tady spatřit.
ROMEO
Plášť noci ukryje mě před nimi.
A nechceš-li mě, ať si mě tu najdou!
Ať raděj zahubí mě jejich zášť,
než abych spasil život bez tvé lásky.
JULIE
Kdo tě sem zaved? Kdo ti řekl cestu?
ROMEO
Bůh lásky, jenž mě na ni vypravil.
Půjčil mi důvtip, já mu půjčil oči.
Ač nejsem mořeplavec, ty být tam,
kde moře pere do nejzazších břehů,
až tam bych vyplul za takovým zbožím.
JULIE
Ty víš, že na tváři mám závoj noci;
sic do krve bych musila se rdít
za všechno to, cos mě tu slyšel říkat.
Vždyť já bych ráda zapřela svou řeč
a ctila mrav, leč sbohem upejpání!
Miluješ mě? Já vím, že řekneš ano,
a já ti uvěřím. Však přísahat
bys mohl křivě. Křivopřísežnictví
milenců směje se prý Jupiter.
Ach, Romeo! Řekni pravdu. Máš mě rád?
Či, zdá-li se ti, žes mne dobyl snadno,
jsem svolná mračit se a říkat ne,
abys mě chtěl – leč jinak ani za nic!
Ach, Monteku, jsem příliš upřímná,
a ty snad myslíš, že jsem lehkovážná.
Však věř mi, věrnosti je ve mně víc
než v těch, co lépe znají dělat chladnou.
A byla bych si vedla upjatěji,
kdybys mě nebyl zaslech, jak si stýskám,
než jsem se nadála. A proto odpusť
a neodsuzuj jako příliš zjevnou
lásku, již vyzradila černá noc.
ROMEO
Přísahám dívko, při posvátné luně,
sněžící stříbro na vrcholky štěpů –
JULIE
Ne, nepřísahej při luně, té luně,
jež ze dne na den mění vzhled a tvář,
sic budeš stejně proměnlivý v lásce.
ROMEO
Při čem mám přísahat?
JULIE
Ne, nepřísahej vůbec.
Či, chceš-li, při svém vlastním já
mi přísahej, té modle mého srdce,
a já ti uvěřím.
ROMEO
Jestliže kdy má láska –
JULIE
Ne, nepřísahej! Byť se z tebe těším,
ta dnešní smlouva netěší mě nic.
Je příliš kvapná, zbrklá, unáhlená,
přespříliš jako blesk, jenž pomíjí,
než bys řek: „Zablýsklo se!“ Dobrou noc!
Snad dechem léta v růži rozpučí
to poupě lásky, až se příště sejdem.
Dobrou noc! Dobrou noc! Kéž srdce tvé
týmž mírem pookřeje jako mé.
ROMEO
Necháš mě bez potěchy odejít?
JULIE
Jakou bys potěchu moh dnešní noci chtít?
ROMEO
Své věrné lásky záslib dej mi za můj.
JULIE
Ten jsem ti dala, než sis o něj řek,
a přece bych jej ráda měla nazpět.
ROMEO
Proč, lásko? Chtěla bys jej odvolat?
JULIE
Jen marnotratně ti jej dávat znova.
Leč vlastně nechci nic než to, co mám.
Jak moře je má štědrost, moje láska
jak ono bezedná.Čím víc jí dávám,
tím víc jí mám. Jsou obě nekonečné.
Za scénou volá Chůva.
Volají mě! – Bu’d sbohem, sbohem, lásko!
Nezapomeň! – Hned, chůvo, vždyť už jdu! –
Posečkej chvilinku! Já ještě přijdu.
Odejde.
ROMEO
Ó noci, noci, požehnaná noci!
Je noc a bojím se, že je to sen
přespříliš krásný, aby moh být pravdou.
Vrátí se Julie.
JULIE
Tři slůvka jen. Pak vskutku dobrou noc!
Jestli tvá láska úmysl má čestný
a míří k sňatku, vzkaž mi po osobě,
kterou hned zítra, Romeo, k tobě pošlu,
kde, jak a kdy se obřad bude konat.
A vše, co mám, ti k nohám položím
a světa kraj, můj pane, půjdu s tebou.
CHŮVA
(za scénou) Slečno!
JULIE
Už jdu. – Však nedobře-li se mnou smýšlíš,
Snažně tě prosím –
CHŮVA
Slečno!
JULIE
Vždyť už jdu, už jdu!
– nech dvoření a zármutku mě zůstav.
Zítra mi vzkaž!
ROMEO
Ať bůh mou duši nezná –
JULIE
Dobrou noc nastokrát.
ROMEO
Dobrou noc.